Leipziger Wolle-Fest & Stoff-Messe

Ahoj všichni! Čím probudit blog ze zimního spánku vhodněji, než reportáží z překrásné vlněné akce :-)
Minulou sobotu jsme se jeli už potřetí podívat na jarní vlněnou výstavu do Lipska. Ta se zde konala již podesáté, společně s veletrhem látek.
V Německu se podobných výstav koná celá řada, ovšem Lipsko má tu výhodu, že jsme tam autem z Prahy za tři hodinky, a je tedy ideální na jednodenní výlet.
Celá výstava je neskutečnou pastvou pro oči, přehlídkou rozličných materiálů, barev a technik. Hlavní roli zde zastupuje jednoznačně pletení, ale vidět můžete i háčkování, plstění, tkaní nebo předení.

V horním patře, kde se konaly různé workshopy, byla možnost vyzkoušet i, poslední dobou na popularitě získávající, rug hooking, tedy tvorbu vlněných
koberců (a dalších výrobků) pomocí háčku. Do řídkého plátna z pevného materiálu provlíkáte očka barevných přízí dle předem rozkresleného vzoru.V jednoduchosti je krása, možnosti jsou neomezené.
V přízemí, mezi stánky, jste si mohli navlíkat korálky, u stánků s ručně vyřezávanými vřetánky si na nich předení vyzkoušet, stejně jako na kolovrátcích o kus dál.
Celý den je ve znamení tvorby a je krásné pozorovat, že nejen u vyhrazených stánků se tvoří, lidi v akci vidíte úplně všude! Prodejci, když se jich zrovna nikdo na nic neptá, mají většinou v ruce pletení, v jídelních zónách pak u stolů sedí skupiny kamarádek s kávou, svačinou a jehlicemi nebo háčky. A je fajn si při procházení uvědomit, že neobdivujete jen nabízené zboží, ale i ručně dělané doplňky návštěvnic. Některé jsou skutečně nepřehlédnutelné.

Co si budeme nalhávat, na podobnou akci s sebou nechcete brát příliš velký rozpočet. A už vůbec ne platební kartu, protože někde je příjimají. Za sebe mám jasno, ať vezmu tisícovku, pět nebo deset (ach kéž by), nechám tam všechno. Ale je pravda, že s postupem let už si víc vybírám. Koukám, co se dá sehnat i u nás a většinou do úplně komerčních výrobků nejdu, např. Malabrigo i jehlice a další doplňky KnitPro seženu dobře i v Čechách, často za příznivější ceny. Takže vyhledávám co nejvíc ruční tvorby, která je jedinečná. Ale je vtipné pozorovat, protože naše skupinka se každý rok trochu obměňuje, jak ty, které jsou v tomhle ráji prvně, odchází obtěžkané taškami (prostě nešlo odolat), zatímco my "staří mazáci" pečlivě zvažujeme každý nákup :-))
Už od první návštěvy jsem si taky v hlavě dala jasné pravidlo, že další rok nepojedu, pokud aspoň něco z dovezeného nezpracuji. Loni jsem asi týden před výstavou spředla ručně barvený česanec shetlandské vlny :-)
Letos jsem si přivezla klubíčko ručně barvené krajkové příze, 100% superwash Merino, 800 m na 100 g. Příze už je na jehlicích a vzniká z ní Your Ice Cream Shawl, překrásný krajkový šál. Vzor je na Ravelry ke stažení zdarma, zde.
Dále mám česance 16mikronového, opět ručně barveného Merina a látku na projektový pytlík, abych se nemusela o své rozdělané výtvory bát, když je jen tak volně dávám do kabelky. A přítel si vybral překrásnou plstěnou záložku do knihy, malý dárek za to, že nás bezpečně a v pořádku dovezl na výstavu a zase zpátky. A taky se letos šel se mnou na výstavu podívat, čímž mě moc potěšil <3 (i když docela rychle utekl na malou procházku do centra města... Ale i krátká návštěva se počítá!)

Zkrátka.. Už se zase moc těším za rok! Protože to není jen o tom, co si přivezu domů za úlovky, ale hlavně o elánu, chuti a energii do další vlastní tvorby, kterou mě podobná akce zaručeně nabíjí. A samozřejmě o setkávání se stejně naladěnými lidmi, kteří mají minimálně pochopení, mnohem častěji úplně stejnou vlněnou závilost :-)

Pozvánka na výstavu Vlna a co s ní

Milí čtenáři, kamarádi, příznivci. Mrzí mě, že si ještě nemůžete počíst o tom, jak jsem v létě česala vlnu na letošní "projekt roku", ale, jak vidíte v levém menu, běží tam odpočítávání času do zahájení 6. ročníku prodejní výstavy Vlna a co s ní. Věřím, že pro Vás je to odpočítávání radostné, doufám, že se na výstavu chystáte podívat, ba dokonce se na ni těšíte.
Já sama se na ni těším moc. Vidět se zase po čase osobně s lidmi z oboru, které mám ráda a obdivuji jejich práci, podívat se na jejich nové projekty, co za ten rok stihli vytvořit krásného. Těším se samozřejmě i na nové vystavovatele, protože jsem už jejich tvorbu viděla a jsem přesvědčená, že na výstavu patří, aby ji mohli obdivovat i další lidé :-)
Letos je oficiálně organizace výstavy v mých rukách a přípravy vrcholí, takže blog jde v tomto hektickém čase trochu stranou. Tak se na mě nezlobte, po výstavě Vám to vynahradím.
Na vlněnou akci Vás srdečně zvu a těším se na Vás! Pište mi do komentářů, kdo se chystáte přijít a nebojte se mě pak na výstavě oslovit, moc ráda se s Vámi setkám osobně ;-) Dejte mi vědět, na co, příp. na koho se těšíte nejvíc a pozvánku ideálně šiřte i mezi své (ne)tvořivé přátele - krom materiálu pro ty, kteří si z něj rádi udělají něco sami, to bude hlavně o autorské tvorbě zúčastněných. Tedy ideální příležitost na nákup originálních rukodělných vánočních dárků, se kterými můžete vystoupit z davu.
Za vznik celé akce vděčím své mamince, která do toho před šesti lety odvážně šla a každý další rok vše do detailu organizovala (a i letos stojí za většinou zařizování). Za fakt, že se z výstavy stala každoroční listopadová tradice, vděčím hlavně Vám - návštěvníkům, kteří nás svým zájmem a nadšením podporujete. Díky!
A nezapomeňte, že se letos přesouváme blíže pražskému centru, do mnohem dostupnější lokality náměstí Jiřího z Poděbrad (vřele doporučuji volit MHD, na "Jiřák" jede zelené metro A a tram č. 11 a 13)

A ještě pár ukázek z mé vlastní tvorby, třeba to nerozhodné trochu navnadí :-P

Projekt roku - část I. - praní vlny

Ráda bych články tohoto blogu zahájila svým největším vlněným projektem letošního roku. Postupně tu se mnou můžete pozorovat, jak vlněná vlákna mění svou formu, píší svůj příběh a vytváří něco krásného.
Tenhle konkrétní příběh začíná od rouna, které mi leželo ladem skoro dva roky, než jsem se k němu dostala. Děkuji za něj kamarádce Evě, která ho z nějaké ovečky sama ostříhala. A hned na úvod Vám můžu dát více než praktický tip - pište si poznámky! Ke všemu, vždy, za všech okolností. Ideálně do nějaké knihy, kterou jen tak neztratíte. Ať jste sebevíc přesvědčeni, že něco nemůžete zapomenout, od popisku plemene ovce, přes metráž upředené příze, velikost použitých jehlic, hustotu paprsku u tkalcovského stavu, až po vzor na pletení, s kterým jste tak dlouho zápolili, že ho v šedé kůře mozkové máte vypálený už navždy, věřte mi, nemáte, dříve nebo později zapomenete. A tak po dvou letech ani já, ani Eva nevíme, z jakého plemene je vlna, se kterou jsem toho tolik prožila :-))
Ale lepším se. Momentálně jsem přesvědčená, že existuje nějaký paralelní vesmír, úplně zahlcený takovými malými čtvercovými papírky, popsanými mými poznámkami všeho druhu. Protože když potřebuju nějaký z nich najít, prostě nejsou! Tak se snažím přejít na sešit :-)
Konec praktického tipu, zpátky k vlně. Rouno, tedy dnes už ne úplně jasného původu, bylo hezky jemné, vlákna dlouhá tak akorát, takže ať směska nebo čisté plemeno, šlo o pěknou, kvalitní vlnu. Střihač, který se dalšímu zpracování vlny věnuje, Vám špatnou nedá. Tohle pravidlo platí i (a vlastně zejména) u chovatelů, takže pokud marně sháníte hezkou českou vlnu, sázejte na chovatele, kteří sami tvoří, ale stáda mají už o něco větší, takže vše si svépomocí zpracovávat nestíhají. (nebyl tohle další tip? :-) )

Vlnu nejradši peru v létě na chalupě. Můžu si vše roztahat venku, voda na praní nechladne nijak rychle, vlna po vyprání naopak hezky rychle schne. Co víc si přát.
Co se týče samotného postupu praní, jde o metodu, kterou já sama používám, naučila mě tak prát vlnu maminka, která měla tu svatou trpělivost všechny, i sebevětší šílenosti, co se kde daly vyčíst, skutečně vyzkoušet, takže já už nemusela ničit další materiál. Postup mám prověřený léty praxe, ale samozřejmě na internetu najdete přehršel návodů, jak postupovat. I když se Vám budu snažit vše osvítit a logicky odůvodnit (protože preferuji logické uvažování nad slepým následováním), perte si vlnu, jak sami uznáte za vhodné. Jestli jste nashromáždili x postupů a nemáte důvěru k žádnému, prostě na malých vzorcích zkoušejte (a pište si poznámky :-)) ), určitě se doberete postupu, který Vám osobně bude vyhovovat.

Tady už moje troška do mlýna:

V první řadě neperte zbytečně velké množství rouna najednou. Vlna do sebe pojme spoustu vody a opravdu hodně ztěžkne. Takže v zájmu zdravých nebolavých zad, proč se namáhat s velkou kupou najednou ;-)
Pro mě osvědčené přijatelné množství je pokrýt slabší vrstvou dno dětské vaničky, kterou na praní používám. Pytel rouna od Evy jsem pro praní rozdělila na dvě části, tak se aspoň můžete pokochat rozdílem mezi surovou a vypranou vlnou na konci článku.
Vlnu pereme v teplé vodě. Hrubým odhadem tak 40 °C.
Úplně horká voda není vhodná. Ne, že by v ní vlna nemohla být (při barvení snese i var, aniž by zplstila), ale protože se chceme vyhnout tepelnému šoku, který by ke zplstění vedl. A platí, že čím vyšší teploty, tím větší náchylnost na jejich změny.
Ani úplně studená voda není na praní vlny vhodná. Ovčí rouno obsahuje lanolin, tuk, který má mnoho prospěšných vlastností, ale v surové vlně je ho jednoduše moc. Ne, že bychom byli v domácích podmínkách vůbec schopni dostat ho pryč všechen, to ani není náš cíl, ale aspoň části se praním zbavit chceme. A to ve studené vodě není možné.
Osobně peru vlnu ve čtyřech až šesti lázních, záleží, jak moc je špinavá. Tahle konkrétní, o které můj článek pojednává, prošla pěti lázněmi. Do prvních dvou jsem nepřidávala žádný prací prostředek, vlna se odmáčela v čisté teplé vodě a zbavovala se základních nečistot - zaschlé bahno se v teple hezky rozpouštělo, prach odplouval pryč. Vodu z těchto lázní můžete bez starostí použít na pohnojení zahrádky, není v ní nic škodlivého (a určitě jí nebudete mít tak velké množství, abyste do zeminy dostali některých látek příliš). Do třetí vody přišel tekutý prostředek na praní vlny a hedvábí. Když použijete kvalitní značku, stačí skutečně minimální množství. Tato lázeň mi odplavila část lanolinu a většinu vymytelných nečistot. Následující dvě lázně posloužily k důkladnému vymáchání a zbavení se zbytků pracího gelu.
Tady bych se ráda pozastavila nad volbou pracího prostředku. Na internetu objevíte spoustu tipů, od jaru, přes šampon na vlasy, až po mýdlové ořechy. Zrovna jar (a teď nemluvím o konkrétní značce, ale o chemických přípravcích na nádobí obecně) je dost agresivní čistič, který bohužel poruší strukturu vláken, zamyslete se, jestli ho opravdu chcete použít. Na druhé straně mýdlové ořechy nemají skutečně odmašťovací schopnosti, takže nás nezbaví ani části lanolinu. Jako "nejmenší zlo" tu vnímám šampon na vlasy. Vlněná vlákna jsou svým složením lidským vlasům velmi podobná a šamponem určitě nic nezkazíte. V tomto případě jde čistě o ekonomickou stránku věci, a sice, kvalitního prostředku určeného přímo na vlnu a hedvábí (já tu nechci dělat reklamu konkrétní značce ;-) ) stačí skutečně malé množství. Na jednu várku praní používám asi čtvrtinu (na hodně špinavou vlnu až polovinu) uzávěru. Šamponu na vlasy použijete určitě více, aby měl stejný účinek, o pořizovací ceně po přepočítání na množství, nemluvě. Takže pokud zrovna nemáte nic jiného po ruce a jdete prát jednu, dvě várky, klidně po šamponu sáhněte, ale jestli se zpracování vlny věnujete, určitě se vyplatí jednorázově zainvestovat do velkého balení přípravku na praní vlny určeného, který Vám vydrží hooodně dlouho.
Co se týče doby máčení při procesu čištění rouna, roky jsem nechávala vlnu v jednotlivé lázni 20 - 30 minut. Na kurzech ale praktikujeme značně zrychlenou ukázku praní. A světe div se, ono to stačí. Naopak, když vlnu necháte ve vodě 5 - 10 minut (záleží, jak máte vyřešený přístup teplé vody, nám na zahradě teče jen studená, takže lázeň trvala tak dlouho, než jsem v hrncích nanosila dostatek teplé vody zevnitř chalupy ;-) ), vyvarujete se vychladnutí vody, a tedy případnému tepelnému šoku, jak jsem popisovala výše. Těžko za tak krátkou dobu stihnete zapomenout, že venku perete :-)) Což se při půlhodinovém máčení občas prostě stane. Zapomenete se na pár hodin u jiné činnosti a zjistíte, že voda úplně vychladla a vy ji můžete postupně opatrně ohřívat. Navíc z praní rouna není šílený proces na celý den, dvě várky jsem měla za část odpoledne hotové.
Další tip proti zplstění - vlnu ve vodě nijak nežmouláme, jen lehce pomačkáváme prsty. Při tom (není zdaleka nutné po celou dobu praní, jde jen o opatrnou formu promíchání ve vodě, při které nehrozí zplstění) můžeme z vlny vyndavat mechanické nečistoty - stébla trávy apod. Tady bych ale ráda podotkla, že perfekcionismus stranou, tohoto typu nečistot se budeme zbavovat pomocí česání, takže jestli vlna nevypadá jak nadýchaná bílá vatička bez jakéhokoli smítka, neděste se, je to tak v pořádku. Samozřejmě v případě, že máte hnusnou zakrmenou vlnu, kde je nečistot více než vláken, nezbavíte se všeho ani při česání; skutečně hnusnou vlnu od chovatelů prostě neberte, i kdyby Vám ji nabízeli zadarmo. Je to víc prokletí, než dar a jsem přesvědčená, že ta spousta práce s ní nemá smysl, když je dnes možné získat vlnu pěknou, se kterou bude radost pracovat. (a neuškodí chovatele trochu vychovávat, že ;-) )
Když máme vypráno, přichází na řadu sušení. K tomu používám klasický rozkládací sušák, a když nemám vlny nějak moc, sklopím postranní části, aby mřížka držela rouno více pohromadě. Jestliže Vaše rouno po praní pohromadě nedrží a malé kousky propadávají na zem, podložte vlnu umělou síťkou nebo záclonou. V žádném případě nevolte pro podložku přírodní materiály, zadržovaly by přebytečnou vlhkost, které se naopak chceme zbavit.
A další důležitý bod - sušák umístěte do stínu. Lanolin ve vlně zůstává, i když v menším množství. Určitě nechcete, aby na sluníčku žluknul ;-)
Za hezkého počasí, když máte vlnu rovnoměrně rozloženou, bývá do druhého dne suchá, připravená k česání.

A to je asi vše, co jsem Vám dnes chtěla předat, ať začneme pěkně od píky :-) Doufám, že Vás bavilo to dlouhé seskupení slov číst, a třeba jste se i dozvěděli něco nového. Napište mi do komentářů Vaše zkušenosti s praním vlny, co se Vám osvědčilo, na co nedáte dopustit. A příště se můžete těšit na česání.

Úvod

Srdečně Vás vítám na mém blogu, kde s Vámi budu sdílet svou vlněnou pouť - vlastní tvorbu, myšlenky, základní tipy a rady a mnoho dalšího.

Bylo mi sedm let, když si maminka koupila kolovrátek a celé naší rodině se změnil život. Z poněkud netradičního koníčku se stala práce na více než plný úvazek. Běh událostí, o kterém Vám třeba někdy povím podrobněji, vyústil ve spolupráci s novozélandskou společností Ashford a z mámy se stal prodejce jejich zboží pro Českou republiku a Slovensko.
Nebudu Vám lhát - upřímně si nepamatuji, v jakém věku jsem se tu kterou techniku naučila. Vím, že jsem začínala s tkaním, tedy, jako dítě jsem jen provlíkala útek předem připravenou osnovou. Následovalo předení a teprve po něm pletení. Plstění a háčkování přišlo časem, v konkurenci předchozích řemesel u mě ale úplně nezabodovala ani jedna z těchto technik. O to víc je alespoň obdivuji u těch zručnějších z nás :-) Co však zabodovalo na plné čáře, a v pomyslném žebříčku oblíbených činností se dostalo na krásné druhé místo hned za předení, je barvení vlny a dalších přírodních vláken. Miluji tu alchymii, hru s barvami, jejich kombinacemi. To čekání, jestli výsledek bude odpovídat představám.
K ručnímu zpracování vlny jsem si vytvořila velmi silné pouto a následování šlépějí mých rodičů bylo jen logickým vyústěním mé životní cesty. Momentálně pracujeme s mámou společně, i když kurzy předení a tkaní vedu už jenom já :-)
Teď možná přemýšlíte, proč má tenhle blog vlastní adresu, místo, aby byl, pravděpodobně logicky, umístěn na naše firemní stránky. Důvod je prostý. Přes všechny tipy, rady, odbornější informace a doporučení, která si tu časem budete moci přečíst, jde primárně o mou vlastní tvorbu a myšlenky.
Ručnímu zpracování vlny se věnuji přes 15 let. Odvažuji se tvrdit, že na profesionální úrovni. Ale přistupuji k těmto překrásným řemeslům s úctou a pokorou, kterou bezesporu zasluhují. Neustále se vzdělávám, objevuji a zjišťuji, pídím se po informacích a nespokojím se s málem. A čím víc toho vím, tím víc jsem si vědoma toho, jak málo to vlastně je. Ale mám na to celý život :-) Připojte se ke mně na této krásné pouti, pojďte se mnou odvíjet Příběh vlny.
Ráda bych tento příspěvek zakončila loňským (ovšem rozhodně stále aktuálním) mottem FOKu z úst šéfdirigenta Pietari Inkinena, jehož slova mi velmi často zní v hlavě: "Stále je co objevovat!"

Daniela